Na vrcholu Minaretu je rozhledna, nádherná vyhlídka na zámek, park, rybník, Lednicko-valtický areál, Pálavské vrchy, hraniční kopce nad Valticemi (hranice Česká republika - Rakousko) a Bílé Karpaty. Při výborné viditelnosti je vidět střecha kostela Stephansdom ve Vídni.

Minaret byl postaven před 200 lety. Stavitelem byl Josef Hardtmuth - dvorní architekt šlechtického rodu Liechtensteinů.

Ke stavbě lednického Minaretu se traduje historka. Velký mecenáš umění kníže Alois Josef I. z Lichtensteina se údajně nejdříve zabýval myšlenkou postavit lednickým nový kostel na místě takzvaného Obecního domu. Proti tomuto záměru se prý mezi lednickou radou zvedl odpor. To knížete pobouřilo natolik, že místo kostela nechal postavit mešitu s Minaretem a u Obecního domu se omezil na jeho opravu. Pro Minaret bylo vybráno v lednickém parku místo v nadmořské výšce 164 metrů. Se stavbou bylo započato roku 1797. Vzhledem k tomu, že stavba byla situována na vrstvách nestabilních písků, byly vybudovány základy pomocí olšových břeven zabušených do hluboké jámy, přes olšové piloty byly položeny dubové překlady a betonová deska. Na těchto základech vyrostla čtyřboká jednopatrová mešita s arkádovým ochozem na sloupech v přízemí. S původní výzdobou se dodnes můžeme setkat v osmi sálech v prvním patře. Střed budovy prostupuje třípatrová 59.39 m vysoká věž, členěná prstenci zastřešených galerií. Plášť Minaretu je v prvních dvou patrech osmiboký, nejvyšší podlaží je válcové, ukončené nástavcem - zaklenutá kopule. Štíhlý jehlan na samém vrcholu Minaretu je ukončen půlměsícem. Na nejvyšší vyhlídkovou galerii vede točité schodiště se 302 schody. Mimořádná stavba si vyžadovala také speciální kruhovou konstrukci lešení, po němž byl dopravován materiál. Na svou dobu neobvyklé řešení vzbudilo obdiv, ale i pochybnosti o jeho bezpečnosti.

K této skutečnosti se váže zajímavá historka. Aby obavy z kruhového lešení rozptýlil, vyjel údajně jeden kaprál císařského jízdního pluku na koni po točité rampě lešení až k vrcholu Minaretu, tam se otočil a sjel po lešené zpět dolů. Kůň neprojevil jakékoliv známky neklidu. Poté zedníci přestali mít strach, na lešení vstoupili a Minaret postavili. Kníže byl stavbou, dokončenou v roce 1804 nákladem téměř půl miliónů zlatých, nadšen a svoji spokojenost náležitě projevil i jeho projektantu a staviteli Josefu Hardtmuthovi.

Josef Hardtmuth vynalezl v Lednice tužku (vymyslel, jak obalit tuhu dřevem, aby tužka nešpinila a dala se dobře ořezávat). Jeho takzvaná žlutá tužka získala velký obdiv na mezinárodní výstavě v Londýně. Založil továrnu Koh-i-noor na tužky a kancelářské potřeby. Tato továrna existuje dodnes. Tvar Minaretu také připomíná ořezanou tužku obrácenou směrem k obloze.

Olšové piloty vyžadují pro stabilitu určitou hladinu spodních vod. Když byly nesmyslně postaveny Novomlýnské nádrže, klesla hladina spodních vod, olšové piloty vysychaly a Minaret se nakláněl. Vypadal jako šikmá věž v Pise. Byl uzavřen návštěvníkům, nakláněl se 7 let, poté byl opraven (betonové injektáže do základů, zvýšení hladiny spodní vody).

Přístup: pěšky, cca 2 kilometry, pěšky, kočárem nebo lodičkou od Turbíny nalevo po cestě parkem okolo Zámeckého rybníku nebo napravo lodičkam po řece Dyji. Procházka či projížďka k Minaretu (včetně vyhlídky z jeho vrcholu) trvá cca 1.5 hodiny. Pokud máte s sebou kola, můžete si je uzamknout ve stojanech před zámkem, nebo si je uschovat v úschovně nad náměstím Lednice.

Stavba Minaretu
Zasedání lednických konšelů, kde se na nátlak protestujících občanů Lednice rozhodnou, že knížeti Liechtensteinovi nepovolí postavit na náměstí kostel, namísto zchátralého Obecního kostela. Konšelé jsou nejprve pro to, aby kníže Liechtenstein vlastním nákladem nový kostel postavil, protože obec ušetří na nákladech (jednou z podmínek bude, že kníže musí nechat zbořit původní Obecní kostel a odvést veškerý stavební materiál pryč, oboje vlastními náklady). Poté ale přijdou pod okna radnice demonstrovat ledničtí občané, podpoření vínkem, které vypili v místní hospodě Obecní dům na rozlúčku s rekrúty (mezi rekrúty jsou i Petr a Karel, ale ti se protestů nezúčastní). Občané hlasitě volají, že od žádného Němce - cizáka kostel nechtějí, konšelé se leknou defenestrace (tradiční v Čechách a na Moravě reminiscence na události, předcházející bitvě na Bílé hoře, promítnout ukázku z defenestrace) a návrh knížete Liechtensteina odmítnou. Proto se kníže rozhodl místo katolického kostela na obecním pozemku postavit Minaret na pozemku vlastním, kde mu do stavbu nebude smět nikdo kecet. S muslimským náboženstvím to nemá nic společného.

Kruhové lešení okolo Minaretu
V snaze ulehčit zedníkům tahání těžkých kamenů a stavebních dílců po klasickém lešení směrem vzhůru, nechal postavit pan architekt Josef Hardtmuth okolo kostry Minaretu kruhové lešení. Ovšem tehdejší zedníci na něco takového nebyli zvyklí, nevěřili tesařům a báli se na lešení stoupnout. Tuto situaci vyřešil kaprál císařského jízdního pluku. Vzal svého koně, vjel na kruhové lešení, vyjel po něm s koněm až nahoru, tam se obrátil a sjel ve zdraví dolů. Vyžadovalo to od něj nemalý kusu odvahy, neboť my, kteří jezdíme na koni, víme, jak málo stačí k tomu, aby se kůň lekl a splašil se, a co poté dokáže kůň udělat s jezdcem na rovině, natož na šedesátimetrovém kruhovém lešení. Po tomto zdařilém jezdeckém kousku přestali mít zedníci strach, vstoupili na kruhové lešení, používali jej a v pohodě Minaret postavili.

Vynález tužky - Josef Hardtmuth
Josef Hardtmuth byl kolem roku 1800 dvorním architektem rodu Liechtensteinů. Josef Hardtmuth v Lednici vynalezl "dnešní" tužku. Původní tužky existovaly již před panem Hardtmuthem, ale byly vyrobeny pouze z tuhy, takže špinily ruce a hodně se lámaly. Josef Hardtmuth byl mimo jiné architekt, který kreslil tužkou plány a náčrty. Příčilo se mu, mít celý den ruce jak kominík a muset si před každým podáním rukou šlechtě tyto ruce mít v Zámeckém rybníku. Jeho ženě se příčilo, že musí denně prát jeho bílé klotové rukávy. Proto pan Hardtmuth vymyslel, jak tuhu obalit dřevem a upravit její špičku. Tato moderní tužka, tak, jak ji známe dnes, nešpiní ruce a prakticky se neláme. Pan Josef Hardtmuth si nechal tužku patentovat. Dřevo, ze kterého Josef Hardtmuth nejprve tužky vyráběl, mělo ze žlutou (zlatou) barvu. Josef Hardtmuth vystavoval tuto "žlutou tužku" na výstavě v Londýně, kde vzbudila senzaci a sklidila zasloužený úspěch. Tužka se začala vyrábět v Lednici na Moravě. Ovšem na bohaté Moravě se skvělým podnebí a ještě lepším vínkem žili odjakživa zazobaní lidé, hlavně sedláci, kteří si nechávali za dobrou práci dobře zaplatit. Zato pracovní síla v chudých jižních Čechách byla přece jen levnější. Josef Hardtmuth byl mimo vynálezce také dobrý hospodář, proto z uvedených ekonomických důvodů časem přemístil výrobu tužek na jih Čech do Českých Budějovic. Firma Kooh-i-Noor, kterou Josef Hardtmuth pojmenoval po světoznámém drahokamu, tužky nejen vyráběla, ale také prodávala, distribuovala a exportovala. Tato firma dosáhla záhy proslulost i skvělé ekonomické výsledky. Josef Hardtmuth zbohatl a zbohatla i celá jeho rodina, neboť firma Kooh-i-Noor byl v zásadě rodinný podnik. Tato firma existuje dodnes, vyrábí tužky a kancelářské zboží a jako kdysi je exportuje do celého světa. Po velké sametové nabídla management podniku rodině Hardtmuthů restituci, ale ta to odmítla, možná i proto, že tím chtěla vyrovnat vinu z jejího poměrně dobrého vztahu s Němci za války. V současné době ale rodina Hardtmuthů zvažuje, zda se o původní majetek v restituci přihlásí.
Pro zajímavost, Minaret, který pan Hardtmuth navrhl a postavil, má podobu ořezané tužky, postavené špičkou nahoru.

Lednicko-valtický areál - dobrý popis obcí.

Pálava - oficiální stránky.